Dotek je k milování třeba
a někdy není po chuti
je jako k jídlu chleba
srdce srdcem dotknutí

Dotýkáme se nejen kůží
dotykem jsou i pohledy
píchají jako trn z růží
a hladí, když máš ohledy

A dotek hlasu, vzpomínáš?
jeho tóny ti zazní do uší
svoji lásku jim odevzdáš
přesně to, co slova netuší

Dotkneš se i vůní košile
ozvěna tepu letí nahoru
prostě jsou milé, nemilé
dotknout se dá i mramoru

Co sami sebe pohladit?
žijem nebo jsme kámen?
srdce potřebujem mít,
a chuť zlobě říct: Jdi, ámen.